Kniha týdne: Kosmonaut z Čech
18. 8. 2017 15:53 | Patricie Kolohnátková

Ještě před vydáním prvotiny českého autora Jaroslava Kalfaře knihu Kosmonaut z Čech předcházely víc než skvělé reference. Kalfař, který trvale žije v USA, vystudoval prestižní newyorskou univerzitu a kniha si do dnešního dne vysloužila velmi pozitivní recenze mnoha prestižních zahraničních médií. I přesto všechno lze konstatovat, že i když jde o poměrně čtivý příběh, pár menších či větších much tu bohužel je.

Příběh kosmonauta Jakuba Procházky je zasazen do roku 2018, kdy z Prahy odlétá vůbec první vesmírná raketa. Jediným členem posádky je právě Jakub a jeho úkolem je prozkoumat hvězdný prach Chopra mezi Venuší a Zemí, který do fialova barví noční oblohu, a nikdo neví, co se od něj dá čekat.

Na cestu se vydává po náročném výcviku a na zemi nechává milující i milovanou manželku Lenku. Až na dlouhé cestě směrem k Chopře se však ukazuje, že láska možná není tak pevná, jak se na Modré planetě zdálo. Jakub tak ve vesmíru neřeší jen otázky, jestli se vůbec dostane zpátky, ale hlavně problémy, které nechal na Zemi.

Kosmonaut z Čech je kombinací hned několika žánrů. Ano, sci-fi je tu zastoupené, vždyť z Prahy vylítá první raketa a píše se rok 2018, ale i těm, kteří sci-fi zas tolik nehoví, je díky vztahové lince i dalším zastoupeným žánrům jeho míra snesitelná.

Popis vesmíru střídají návraty do historie, a to hned ve dvou rovinách. Jednak se Jakub vrací k historii Čech. Nechybí příběh o Janu Husovi, po kterém je pojmenovaná jeho kosmická loď (včetně konspirační teorie, že husitský předák vlastně nebyl upálen, ale dožil spokojeně v ústraní). Zastoupen je i tvůrce Pražského orloje, mistr Hanuš, dále prezidenti, kteří museli v obtížných dobách činit statečná rozhodnutí, třeba Masaryk, Hácha, ale koneckonců i Havel.

Vesmírná cesta Jakuba je však hlavně motivovaná jeho dětstvím. Jeho otec byl totiž za komunismu příslušníkem STB a zabýval se mučením politických i jiných vězňů. Kvůli otcově minulosti pak Jakubova rodina po revoluci přišla téměř o vše, včetně cti. A právě tím, že se Jakub stal prvním českým kosmonautem, se hlava nehlava snaží toto rodinné stigma napravit.

Co se Jaroslavu Kalfařovi nedá upřít, je jeho dobrá znalost českých dějin a jejich sexy interpretace. Asi i díky tomuto aspektu se Kosmonaut z Čech líbil novinářům třeba v New York Times nebo Guardianu. Nás, Čechy, kteří jsme v této zemi po revoluci opravdu žili, ale budou od čtení nejspíš vyrušovat drobné nepřesnosti, kterých se tu autor dopouští.

Ano, skutečně je velmi nepravděpodobné, že by měl na počátku nového milénia starý profesor, u kterého si Jakub dělá postgraduální studia, starý, rozbitý počítač značky Macintosh. A stejně tak chudí vysokoškolští studenti v téhle době nechodili na laciné obědy do MacDonalda, protože ten tu tehdy byl prostě dražší než kdejaká restaurace střední třídy. A šlo by ještě chvíli pokračovat. Proto je škoda, že tyhle drobné nepřesnosti v českém vydání knihy editor neopravil.

Trochu hůř než výše popsané se pak přechází hlavní problém, který kniha má. Tím je rozplizlý, značně nerealistický konec. Skutečně byste se nebáli odplaty od ruské tajné služby, které zabijete vycvičené komando 3 vojáků, jež vás veze do ruského žaláře (protože se prostě musíte „ztratit ze světa”) a jeho vedení o tom samozřejmě ví? Opravdu byste se spokojeně a beze strachu dál procházeli po zemi a tahle myšlenka by vás ani nenapadla? Podobných situací je tam ještě několik, protože ale nechceme prozrazovat víc, než je nutné, pokračovat nebudeme.

I přes tyto lapsy je však Kosmonaut z Čech poměrně zdařilým příběhem, zvlášť pokud se v úvahu vezme fakt, že se jedná o autorovu prvotinu. Pokud se příště Jaroslav Kalfař výše popsaných chyb vyvaruje, mohlo by se už skutečně jednat o dílo, které by zahraniční novináři právem srovnávali s Haškem nebo Čapkem. To se ale teprve uvidí.