E-kniha Vážka vás nepustí až do poslední stránky!
18. 9. 2017 13:22 | Patricie Kolohnátková

Detektivka Michela Bussiho vás chytí od první stránky. A je ideální třeba na dovolenou. Máte už po ní? Potom vám popřejeme upřímnou soustrast: v práci nebo ve škole se na vás kvůli kruhům pod očima nebude dát několik dní dívat. Jeden z nejpopulárnějších současných francouzských autorů je totiž tak mimořádným vypravěčem, že vás Vážka nepustí až do poslední stránky. A to jich ve své papírové verzi má víc než 400!

Píše se rok 1980 a ve francouzském pohoří Jura se zřítí letadlo. Nehodu nikdo z cestujících nepřežije. Krom několikaměsíčního děvčátka. Záchranáři ho najdou na sněhu několik metrů od letadla až o pár hodin později, když se na místo nehody konečně dostanou. Jak přežilo? Bylo dostatečně blízko, aby ho letadlo pohlcené ohněm zahřívalo, a dostatečně daleko, aby ho spálilo.

Problém nastává, když se zjistí, že v letadle neletěla jen jedna, ale hned dvě malé holčičky. Jedná se o malou Lyse-Rose ze zámožné rodiny Carvilleových, nebo o Emily chudých Vitralů? Na tuto otázku se až do plnoletosti dítěte snaží najít odpověď jak obě rodiny, tak i detektiv Crédule Grand-Duc, jehož si najmou Carvillovi. V den dívčiných 18. narozenin, kdy záhadu stále nedokáže rozluštit, se rozhodne ukončit svůj život ránou z pistole do hlavy. Těsně předtím, než k tomu dojde, ale náhle objeví stopu, která mu případ pomůže vyřešit. Nic ale není tak, jak se zpočátku zdá.

Současným trendem v oblasti detektivní a thrillerové literatury je používání prvků, které byly dříve známy hlavně v hororech. Děj se ubírá celkem pomalu, nenápadně, náhle vás autor vystraší, a pak si zas vše sedne do poklidnějších kolejí. A tak stále dokola. Největší pecka pak samozřejmě přichází až na posledních stránkách, kdy se za značného dramatu dozvíme řešení hlavní zápletky.

Michel Bussi se ve Vážce ale inspiroval spíš klasickou detektivní školou. Ve Vážce si už od začátku skládáte jeden střípek vedle druhého s výsledná mozaika se vám v plné kráse rozzáří na konci knihy. Protože je ale tento profesor politické geografie trochu škodolibý, dává vám prostřednictvím soukromého očka Crédula Grand-Duca i spoustu falešných stop.

V průběhu knihy se vám mnohokrát stane, že se po cestě, po níž jste už urazili obrazné kilometry, musíte zase vrátit zpátky na začátek. Proto Bussiho občas proklínáte, jenomže jakmile vás Vážka jednou chytí, udržet si vás jí už moc práce nezabere. Představa, že byste číst přestali, se v určitý moment stane nemyslitelnou. (Mimochodem, jméno detektiva Crédula, které lze z francouzštiny přeložit jako důvěřivý, dostává po přečtení Vážky zcela nový rozměr, který je jen dalším důkazem o Bussiho smyslu pro humor.)

Před chvílí tu byla řeč o současném trendu detektivek, kdy si autor to největší překvapení schovává na konec. Ano, Michel Bussi ve Vážce poodhaluje střípky už v průběhu, ale ani on se stupňování neubránil. Od zhruba poslední třetiny zkrátka budete bez dechu obracet jednu stránku za druhou, protože na vás dolehne čím dál nutkavější potřeba zjistit, jak to sakra celé dopadne. A když se to pak po několikahodinovém maratonu dozvíte, bude to tak trochu jako rána kladivem do hlavy. Protože přeci nic není, jak se zpočátku zdá.

Vážka je 6. románem dvaapadesátiletého autora a ve francouzštině vyšla už v roce 2009. Od té doby byla přeložena do 26 jazyků, autor jí jen ve Francii prodal přes 700 tisíc kusů a obdržel za ni i celou řadu prestižních cen. Díky Vážce má tak univerzitní profesor a spisovatel na poličce třeba French Trhiller Prize z roku 2011, Prix Maison de la Presse (2012) či Murderer`s Pen Prize (2014). V českém překladu vyšly ještě knihy Maminka neříká pravdu (2015) a Černé lekníny (2011), Vážka je ale dosud nejúspěšnějším autorovým románem.

Tím se určitě nestala díky své dechberoucí originalitě, květnaté slovní zásobě či geniální zápletce, v těchto disciplínách totiž román zrovna nevyniká. Vážka ale v první řadě exceluje díky Bussiho vypravěčskému umění, nejen v současné krimi literatuře mu budete konkurenty hledat jen stěží. A pak také ve schopnosti poskládat jednotlivé nitky tak, že vám téměř nedá šanci klubko bez jeho pomoci rozplést. Nakonec je vám to ale úplně jedno: cesta k cíli je totiž natolik zábavná, že s ním tuhle hru moc rádi budete hrát až do konce.