Ve znamení leknínového květu

Úspěšný překladatel a vysokoškolský pedagog Honza se vrací po sedmi letech ze Spojených států, kde ztratil svoji lásku, do rodné vesnice. I když se mezi obyvateli objeví náznaky nedůvěry, brzy se s nimi sžívá. Nachází i nové přátele včetně cikánské rodiny, kterou v prvním okamžiku vesnice zcela odmítá přijmout, brzy se ale ukáže, že neopodstatněně.

Realita současnosti se všedními starostmi a radostmi, ale i dramatickými událostmi, se Honzovi prolíná se vzpomínkami na dětství. Nenadálý nález dědečkovy skryté ilegální knihovny z doby druhé světové války a z komunistických padesátých let vyvolá téměř detektivní pátrání po příčinách jeho věznění a dokonce po udavačích, kvůli nimž přišlo o život několik lidí. Hlavního iniciátora – paradoxně svého dědečka – pomůže odhalit Honzova nová láska.

V románu se střídají autobiografické prvky, humor, napětí, návraty do historie. Je situován do konkrétní vesnice, vystupují v něm autentické postavy, ale příběh je do velké míry fabulován. Autor jím chtěl vzdát hold svému dědečkovi, jenž byl jako vesnický knihovník pronásledován a dokonce vězněn v době druhé světové války a posléze i v padesátých letech.