Lampárna

Dnešní digitální věk tištěným novinám zrovna nepřeje. Novinový sloupek si ovšem nadále udržuje jistý statut výjimečnosti a prestiže. Psaní sloupků se věnují spisovatelé světové proslulosti, úspěšní novináři, slavné osobnosti z různých oblastí lidské činnosti. Napsat dobrý sloupek a zaujmout čtenáře je stále ještě ceněným uměním. A jak se toho zhostil Roman Kozák, šumavský písmák, cestovatel, fotograf a především staromilec? Jeho texty vycházely dva roky ve všech jihočeských mutacích Deníku pod názvem Lampárna. Výbor toho nejlepšího najdete v jeho nové e-knize.

Roman Kozák je šumavský steampunker, digitálním věkem téměř netknutý, a sociálními sítěmi naprosto nepolíbený. Vězte, že netuší, co je to „tweetnout“ a Facebook považuje za jakýsi tajemný druh internetu, který prý na jeho počítači nefunguje. Dotykové hračičky absolutně nesnáší, není mu jasné, kde se berou používaná gesta, a jeho intuice se naprosto míjí s jakýmkoliv intuitivním ovládáním. Ostatně i jeho notebook je pro něj terra inkognita. Data a soubory mu záhadně mizí, nebo se objevují v naprosto nečekaném intervalu. Zmáčkne-li „enter“, se zadrženým dechem čeká, jak tento pokyn pochopí jeho svéhlavý stroj. Uložené soubory chodí lovit do divoké džungle vlastního hard disku vybaven buzolou a krabičkou poslední záchrany. Je vlastně docela záhadou, jak se mu nakonec podaří texty na notebooku napsat, uložit a poslat e-mailem do redakce novin, či do nakladatelství. A když už se tento zázrak stane, je naší zásadní starostí texty ochraňovat, protože je téměř stoprocentně jisté, že je Roman podruhé ve zmíněném temném pralese, který bují v nitru jeho počítače, nenajde…